Kašna pro Seidlhof
Sníh přišel v téhle zimě nečekaně brzo, držel se a bylo ho dost. Od Petrovic k Nýrsku se skrz závěje prodíral vůz s neobvyklým nákladem. Z jednoho kusu žuly vytesanou kašnu, ozdobenou letopočtem 1867, nakládali na pevný vůz v kolineckém lomu zvlášť pečlivě, jednak proto, že tak daleko ještě zakázku nikdy nevezli a také proto, že kašna měla dobré tři metry délky a přes metr šířku. Šlo o to, aby se vůz nebo dokonce kašna nerozlámala.
Dopis o hotové zakázce už z Kolince kameník poslal pár dní předem. Netušil, co způsobí na Seidlhofu za starosti. Čekali dokončení zakázky někdy na jaře a chystali se vypůjčit si pevný vůz od sousedů ze Zadních Chalup. Ale co teď? Sněhu je tu napadáno tolik, že by nejraději nevystrčili ani nos! Sem na stráň se tím sněhem nikdo nevyhrabe! A nechat náklad v Nýrsku, to se hospodáři Seidlovi také nechtělo. Nakonec padlo rozhodnutí. Vezmou se nejpevnější saně, vyjede se s nimi nad Velkou louku a po ní to spustíme dolů ke stavení.
Stejně opatrně jako se v Kolinci nakládalo, se v Nýrsku, u řeky, překládalo. Na saně, po líhách, to šlo docela dobře. Bylo to z kopečka, tak tři chlapi s javorovými pákami na „hop“ stejnoměrně zabírali a kašna se přesunula na saně. I povozník z Kolince si oddechl. Užil si strachu o vůz ažaž. A těch čumilů kolem! Většina ani nechápala, nač taková ohromná nádoba může být užitečná. Nevěděli, že na Seidlhofu to v horkém létě nebývá s vodou moc dobré. Kdyby se voda nechytala celou noc, ráno by se dobytek neměl čeho napít.
Cesta nad Velkou louku se dala zvládnout. Koně si několikrát odpočinuli, trochu jim to v některých místech klouzalo, ale šťastně se dostali nad okraj svahu. Teď bylo třeba vzít rozum do hrsti a ve zdraví svézt náklad po svahu dolů. Důležité je dobře brzdit. Raději víc, aby koně trochu táhli, než méně a saně jim polámaly nohy. Hospodář dal porazit u cesty starý pokřivený strom a přivázali jej za saněmi napříč. Několik mužů bylo připraveno přibržďovat pomocí pák vražených pod saně tak, aby mohli brzdit více nebo méně. Opatrně se pustili svahem. Koně se brodili po prsa a byli z té neobvyklé práce trochu poplašení. Před saněmi se chvílemi hromadilo tolik sněhu, že přepadával až na náklad. Hospodář se sám ujal opratí a právě jeho hlas uměl koně nejvíce uklidňovat. Díky tomu, že svah je v těch místech stejnoměrný, nebylo brždění až tolik složité, ale dolů dojeli všichni propocení, jako kdyby zmokli. Místo, kde měla kašna stát, už bylo připravené od podzimu, a když se náklad objevil ve dvoře, už byl i celý dvůr dočista vymetený. To se ženské ze dvora chtěly trochu podílet na té vymoženosti, kterou jim ostatní sousedé budou určitě závidět. Konec chytání vody do kdejakého soudku! Hospodáři všichni v duchu děkovali. Hned jak to z jara půjde, vyvrtají potrubí a bude vody na rozdávání.
Dopis o hotové zakázce už z Kolince kameník poslal pár dní předem. Netušil, co způsobí na Seidlhofu za starosti. Čekali dokončení zakázky někdy na jaře a chystali se vypůjčit si pevný vůz od sousedů ze Zadních Chalup. Ale co teď? Sněhu je tu napadáno tolik, že by nejraději nevystrčili ani nos! Sem na stráň se tím sněhem nikdo nevyhrabe! A nechat náklad v Nýrsku, to se hospodáři Seidlovi také nechtělo. Nakonec padlo rozhodnutí. Vezmou se nejpevnější saně, vyjede se s nimi nad Velkou louku a po ní to spustíme dolů ke stavení.
Stejně opatrně jako se v Kolinci nakládalo, se v Nýrsku, u řeky, překládalo. Na saně, po líhách, to šlo docela dobře. Bylo to z kopečka, tak tři chlapi s javorovými pákami na „hop“ stejnoměrně zabírali a kašna se přesunula na saně. I povozník z Kolince si oddechl. Užil si strachu o vůz ažaž. A těch čumilů kolem! Většina ani nechápala, nač taková ohromná nádoba může být užitečná. Nevěděli, že na Seidlhofu to v horkém létě nebývá s vodou moc dobré. Kdyby se voda nechytala celou noc, ráno by se dobytek neměl čeho napít.
Cesta nad Velkou louku se dala zvládnout. Koně si několikrát odpočinuli, trochu jim to v některých místech klouzalo, ale šťastně se dostali nad okraj svahu. Teď bylo třeba vzít rozum do hrsti a ve zdraví svézt náklad po svahu dolů. Důležité je dobře brzdit. Raději víc, aby koně trochu táhli, než méně a saně jim polámaly nohy. Hospodář dal porazit u cesty starý pokřivený strom a přivázali jej za saněmi napříč. Několik mužů bylo připraveno přibržďovat pomocí pák vražených pod saně tak, aby mohli brzdit více nebo méně. Opatrně se pustili svahem. Koně se brodili po prsa a byli z té neobvyklé práce trochu poplašení. Před saněmi se chvílemi hromadilo tolik sněhu, že přepadával až na náklad. Hospodář se sám ujal opratí a právě jeho hlas uměl koně nejvíce uklidňovat. Díky tomu, že svah je v těch místech stejnoměrný, nebylo brždění až tolik složité, ale dolů dojeli všichni propocení, jako kdyby zmokli. Místo, kde měla kašna stát, už bylo připravené od podzimu, a když se náklad objevil ve dvoře, už byl i celý dvůr dočista vymetený. To se ženské ze dvora chtěly trochu podílet na té vymoženosti, kterou jim ostatní sousedé budou určitě závidět. Konec chytání vody do kdejakého soudku! Hospodáři všichni v duchu děkovali. Hned jak to z jara půjde, vyvrtají potrubí a bude vody na rozdávání.