Muzeum a dobrovolníci

Sem tam se někdo zabývá tématem dobrovolníci. I když se o to zajímá více nebo méně, ti kteří pracovali jako dobrovolníci dosud, pravděpodobně budou pracovat i dál. Někde jsem ale zaznamenal, že s dobrovolnictvím vůbec nikdo nepočítá. Posuďte sami. Ještě, když jsme v muzeu měli výstavu „Rok na Šumavě“, mi kdosi telefonoval, že slyšel, že naše expozice je velmi pěkná, tak jestli se nechceme přihlásit do soutěže „Gloria musealis“. Odpověděl jsem mu, že rádi. Vyptával se na podrobnosti o výstavě i o nás, ale když uslyšel, že jsme sice muzeum, ale občanské sdružení, řekl, že na nás se pravidla nevztahují. Je to podivné. Před sto lety všechna muzea vyrostla z dobrovolnické a amatérské práce, ale dnes s dobrovolníky spolupracují jen výjimečně, ba dokonce k nim panuje i nedůvěra. Druhý příklad. Asociace muzeí a galerií pořádá vzdělávací semináře. Pro pokročilé i začátečníky. Ale jen pro profesionály! Dobrovolník se tedy může vzdělávat jen samostudiem. Doufám, že se to podaří změnit, že organizace, které pořádají konference o dobrovolnictví, samy nechají pro dobrovolníky nějaký prostor.

V našem muzeu dobrovolnictví prožíváme v ryzí podobě. Nikdo za svou práci nedostává ani korunu. Naší odměnou je radost z nalezeného pokladu, který nerozkraden skončí v muzejní sbírce, ze zachráněného historického předmětu, z chvilky, kdy cosi konkrétního hledáme v lese nebo pod podlahou. Nepochybuji, že znáte pohádku, ve které Jiřík pomohl mravenečkům, aniž by čekal, že jsou schopni mu to vrátit. Tak si přeji, abychom to takto vydrželi až do té doby, dokud to bude potřeba. A kdyby nám někdo chtěl s těmi mravenečky pomoci, bude srdečně vítán.

Karel Velkoborský