Strážovský poklad

V r. 1994 se prováděly úpravy silnice, která vede kolem bývalé Měšťanské školy na Víteň. Bagr vytrhal divoce rostoucí hlohy a pak připravoval prostor ro chodník a stavbu hradby školního pozemku. Žáci ze školy v hodinách práce na zahradě pomáhali s terénními úpravami. Desetiletý Pavel Toman si na hromadě hlíny všiml nějakých mincí a šel o tom povědět panu učiteli. Protože pan učitel očekával od tohoto žáka spíše zlobení než nějakou zajímavost, nedbal na jeho povídání a poslal ho pryč. Pavel si strčil pár mincí do kapsy a velkou slepenou hroudu mincí odhodil zpátky na hromadu. Od té doby bylo šest mincí pozoruhodností v rodině Tomanových. Trochu je sice strašilo, že nález neohlásili v nějakém muzeu, ale nevěděli, co s tím dělat.

Pak se tuto informaci dozvěděla jedna spolupracovnice našeho muzea a zorganizovala setkání, při kterém Tomanovi předali mince do našeho muzea. Nastalo starání a hledání místa, kde se nález, před sedmnácti lety uskutečnil. Věděli jsme, že jako laici, se do kopání sami pustit nemůžeme, tak jsme záležitost ohlásili nejprve v klatovském muzeu, ale protože jim pro velké množství práce na tuto nejistou akci nezbýval čas, zkusili jsme se zeptat v muzeu v Plzni. Tam nám ochotně slíbili pomoc a za čtyři dny jsme se již sešli na školní zahradě s krajským archeologem PhDr. Miroslavem Husem a se třemi zkušenými spřátelenými detektoráři. Zpočátku se objevovaly jen tuby od pasty na zuby, víčka od mléka nebo stanioly od sýrů. Pak byl ale zvuk silný a přece jen trochu jiný. Stačilo pár opatrných kopnutí a v hlíně se objevil sloupeček osmi mincí. A podobné nálezy v neveliké hloubce pak byly ještě čtyři, i když jen po dvou či čtyřech mincích. Všechny otazníky se rozpustily. Hned jsem telefonoval přátelům z muzea. Našli jsme to!

Místo bylo sice asi o pět metrů jinde, než nám ukazoval původní nálezce, ale bylo jisté, že najdeme ještě další části pokladu, protože bagr jej jednoduše nabral a přemístil, ale také určitě roztrousil. Když jsme si naplánovali další akci na dohledávání pokladu, za den a půl a stejně tolik kubíků vykopaného prostoru jsme našli jen osm mincí. Nic moc, ale byli jsme šťastní. Už jsme se rozhodli pro tentokrát skončit. Pepík Kratejl řekl, že ještě vybere tu hlínu v koutě. Bylo toho tam tak na tři lopaty. A hned v té první bylo asi dvacet tři kusů. To byla nádhera! Nakonec jsme jich v tom rohu našli téměř šedesát a dokonce i střepy z původní nádoby, pravděpodobně poháru. Nenechte se mýlit tím neurčitým počítáním. Groše, žádné jiné mince v pokladu nebyly a tím je také mimořádný, jsou poměrně slabé mince a za těch šest století, co ležely v zemi, se slepily k sobě, takže se nedaly přesně spočítat. Mimochodem, groš byla na začátku patnáctého století celodenní mzda. Na základě tohoto nálezu jsme zavolali do televize, a proto mohli mnozí poprvé slyšet o Muzeu Královského hvozdu v Nýrsku v televizi i rozhlase.

Další dohledávání jsme uskutečnili o  týden později a v některých okamžicích pan dr. Hus nestačil zapisovat jednotlivé nálezy. Soubor pokladu se rozrostl o dalších osmdesát kusů. Celý nález je teď v péči Západočeského muzea v Plzni a jsme domluveni, i když čištění a určování jednotlivých mincí bude velmi zdlouhavá práce, že poklad uvidí veřejnost poprvé na strážovské pouti v polovině září. To se pak skutečně stalo, poklad jsme vystavovali i v Nýrsku, ale právě proto, jak se dočtete níže, že byly mezi nalezenými mincemi takzvaně "kontramarkované" mince, poklad se stal vzácným, a je uložen v  depozitáři plzeňského muzea.

Poklad obsahuje 182 kusů pražských, míšenských a hesenských grošů Karla IV, Václava IV, a  Sasských knížat Fridrichů. Celý poklad je již určen, ale ještě jsme z  plzeňského muzea neobdrželi závěrečnou zprávu. Až se tak stane, dozvíte se bližší pozoruhodnosti. Unikáty jsou čtyři groše, které jsou „kontramarkovány“ Würzburským knížectvím a městy Augsburgem, Marburgem a Ravensburgem.