ALOIS SUTTÝ | Muzeum Nýrsko

(1924 Tracking (Bavorsko) - 1950 Praha)

Alois Suttý se narodil v roce 1924 českým rodičům v Bavorsku.

V Trackingu obhospodařovali zemědělskou polnost a nedařilo se jim. V roce 1926 se již jako osmičlenná rodina rozhodli vrátit do Československa. Usadili se v Nýrsku, kde žili rovněž ve velmi skromných podmínkách. A. Suttý byl po ukončení školní docházky v roce 1940 v 16 letech nasazen na totální práci do Mnichova. Jako rodilý Němec nabyl řadu výhod, ale jen do doby, kdy byl o dva roky později v 18 letech povolán do Wehrmachtu. Jako Němec druhé kategorie z chudobince na okraji říše, Jak Hitler nazýval Sudety, skončil na východní frontě. Byl těžce zraněn v boji s Rudou armádou, vojenský lazaret opustil až v roce 1944 jako invalida. Byl odvelen jako dozorce do zajateckého tábora. Po ukončení války a propuštění z Wehrmachtu se v roce 1945 vrátil do Nýrska, odkud jako jedni z prvních byli divokým odsunem vyhnáni jeho dva sourozenci. V Nýrsku si našel práci řidiče v optické továrně. Dobře znal místní prostředí a rozhodl se pomáhat ilegálně přecházet hranici do Německa občanům, kterým se stejně jako jemu nezamlouval komunistický ráj.

V roce 1949 byl zatčen za převaděčství a odsouzen na dva roky. Ve vazbě se seznámil s klatovským legionářem a členem odbojové skupiny Františkem Wiendlem starším. Po několika měsících vězení byl jako invalida přeřazen na lehčí práce do zemědělství, odkud se mu podařilo uprchnout do Pocinovic. Azyl nalezl u zemědělce Josefa Cvachovce, který mu dal šaty a s jehož dcerou Marií se později oženil. Ilegálně přešel do Bavorska a skončil v uprchlickém táboře v americké okupační zoně. Absolvoval několik výslechů americkou vojenskou kontrarozvědkou CIC (Counter Intelligence Corps), která se pokoušela získat informace o jeho napojení na Františka Wiendla st. a na klatovskou odbojovou skupinu. Vrátil se k převaděčství. Pomohl každého, kdo jej o to požádal, nevyjímaje rodiny s malými dětmi. Zpočátku nespolupracoval ani s CIC, ani s klatovskou odbojovou skupinou, která byla již po delší dobu ve hledáčku tajných. StB se pokoušela do ní proniknout. Marně, skupina byla dobře organizována, měla vzájemně utajené členy a důsledně prověřovala veškeré kontakty. Kromě Františka Wiendla st. a ml. v ní působil chirurg MUDr. Jiří Krbec, úředníci Jan Prantl, Jan Štork a Otakar Kechner, dále František Mika, František Kulda, major ČSA Václav Bayer a pocinovičtí sedláci František Cvachovec a Václav Touš se synem Josefem, který jako vlakový strojvůdce jezdil na bavorskou Železnou Rudu. V. Touš prchajícím před jejich ilegálním přechodem hranic poskytoval úkryt na svém statku na samotě U Vítků u Orlovice nedaleko hranic. F. Mika se stal chodcem CIC a F. Wiendl st. přes něj prostřednictvím J. Cvachovce do skupiny přivedl A. Suttého, který přes obce Jagerhof, Liščí a Červené Dřevo (věž kostela byla strategickým bodem) převáděl lidi, pašoval depeše, korespondenci od západních letců a nedostatkové zboží. S utajenými členy skupiny se A. Suttý setkával u Stříbrného mlýna u Úborska, strach z dalšího uvěznění mu nedovolil zacházet hlouběji do vnitrozemí, emigranty vyzvedával na samotě U Vítků, kde často sám přespal. V srpnu 1949 A. Suttého kontaktoval agent John, s největší pravděpodobností JUDr. Jaroslav Polach, pilot RAF pracující pro CIC, aby do Československa převedl Václava Smrže, zpravodajskou službou vedeného pod jménem Petr. Václav Smrž byl v Československu zatčen a při návratu do Bavorska měl problém i A. Suttý, kterého tamní policie za nelegální přechod hranic zadržela na 14 dnů.

V listopadu 1949 MUDr. J. Krbec přivedl do skupiny své dlouholeté kamarády Nováka a Pepiho Basáka. Za druhé světové války s nimi a dalším kamarádem Kocinou pomáhal na Klatovsku rodinám, kterým fašisté pozatýkali příslušníky a partyzánům. J. Krbec oběma důvěřoval natolik, že si nepřipustil, že by ho mohli zradit. Konfident StB P. Basák na skupinu nastražil volavčí síť a infiltroval ji. Nad J. Krbcem se stáhla mračna. Při návratu po úspěšném převodu pěti osob, mezi kterými byl generál Podlézl, Suttého těhotná snoubenka Marie a Basák, který se v husté mlze odloučil od skupiny a náhodně ztratil, byla u Klatov zadržena hlídkou StB dodávka s Prantlem s Wiendlem ml., ve stejnou dobu byl zatčen J. Krbec a další členové skupiny, kromě pocinovických, které StB ponechala na svobodě, aby nepřerušila jejich spojení s nic netušícím A. Suttým. Ten se v lednu 1950 v utečeneckém táboře oženil s Marií. Přemluvila ho, aby skončil s nebezpečným řemeslem a odešel s ní žít do Kanady. A. Suttý dal manželce slib a pro nabízenou lukrativní finanční částku potřebnou na cestu do Kanady vzal naposled převod kurýra majora Stanislava Rachače do Prahy, se kterým se za 14 dní měl vrátit zpět. S. Rachač byl v Praze zatčen a při brutálním výslechu vyzradil Toušův statek, na kterém si 8. dubna 1950 devět příslušníků SNB a StB počkalo na A. Suttého. Během zatýkání se A. Suttý dvakrát vážně zranil vlastní zbraní. U soudu 19. dubna 1950 vypověděl: „Vzal jsem za kliku a poněvadž dveře byly zavřeny, zaklepal jsem. Za krátkou chvíli někdo přišel ke dveřím, otevřel, a pokud vím, všiml jsem si, že to byl nějaký muž ve spodním prádle, který nechal otevřené dveře a hned utekl dovnitř. Jelikož byla tma, šel jsem proto dovnitř a svítil jsem si baterkou, ale jakmile jsem vkročil do dveří, dostal jsem slabou ránu do hlavy, ale tak, že jsem neztratil duchapřítomnost a vystřelil jsem v tento směr dvakráte. Nevím, zda jsem slyšel zasténání, pak jsem dostal další ránu, byl jsem odzbrojen a dále se již nepamatuji, co se dělo. Když jsem se probral z bezvědomí, byl jsem v poutech a cítil jsem, že jsem zraněn na ruce a na rameni.“ S A. Suttým byli zatčen F. Cvachovec a V. Touš se synem.

Dvoudenní veřejný soudní proces se zadrženou skupinou provázela masivní kampaň v celostátním a regionálním tisku a byl přenášen rozhlasem na klatovské náměstí. Je považován za největší politický monstr proces 50. let na Klatovsku a předcházely jej hromadné petice, ve kterých zfanatizovaný a zastrašený pracující lid požadoval pro obviněné nejvyšší tresty.

Odbojová čtrnácti členná klatovská skupina statečných mužů, z nichž většina prošla nekomunistickým protifašistickým odbojem v druhé světové válce byla obviněna z velezrady vůči republice a vyzvědačství. A. Suttý byl za zločin velezrady, vyzvědačství, nedokonané vraždy a přečin nedbalého uchovávání st. tajemství odsouzen k trestu smrti a 12. dubna 1951 v 27 letech za ranního rozbřesku oběšen na Pankráci. F. Mika dostal doživotí, ostatní prošli mnohaletým těžkým žalářem v Leopoldově, Jáchymovských uranových dolech a v Plzni na Borech. Všem byl zkonfiskován majetek a všichni museli zaplatit peněžitou pokutu 50 000Kč. F. Kulda se z vězení nevrátil, byl zastřelen při pokusu o útěk.

A. Suttý se zachoval statečně i po vynesení rozsudku smrti. Prohlásil, že ničeho nelituje a že vše dělal pro český národ, aby se jeho děti měly dobře: „V Americe je opravdová demokracie, tady v ČSR o demokracii jen mluvíte. V Německu aspoň člověk může říct, že prezident je vůl a zaplatí za to jen pokutu 5 marek.“

Ostatky A. Suttého byly 24. dubna 1951 tajně přeneseny do společného hrobu při severní zdi Ďáblického hřbitova a A.Suttý se stal jednou z dvaceti obětí politických čistek z let 1949 až 1953 jež se v roce 2023 podařilo identifikovat v roce 2023. Jeho hrob dnes najdeme na čestném pohřebišti III. Odboje Ďáblického hřbitova v Praze.

M. Suttá v roce 1950 po narození dítěte odešla do Ameriky, kde se podruhé provdala a kam se za ní odešla z Československa její matka Anna. Po roce 1989 M. Suttá zažádala o politickou rehabilitaci svého prvního manžela A. Suttého.