PROF. JUDR. RYTÍŘ ANTONÍN RANDA | Muzeum Nýrsko

(8.7.1834 Bystřice nad Úhlavou - 6.10.1914 Dobřichovice)

Jeden z našich nejvýznamnějších právníků Prof.JUDr. rytíř Antonín Randa je považován za předního českého vlastence, mecenáše a příslušníka kulturní elity druhé poloviny 19. století a počátku 20. století.

Antonín Randa se narodil roku 1834 v Bystřici nad Úhlavou jako osmé z 12 dětí vrchnostenského justiciára místní šlechty Palm Gundelfingenů, Antona Wenzela Randy a jeho manželky Salomeny, rozené Neubauerové, dcery radního z Domažlic. Po ukončení obecní školy v Bystřici nad Úhlavou přešel na měšťanskou školu do Domažlic, odkud pocházeli oba jeho rodiče a po jejím absolvování v roce 1844 na gymnázium do Klatov. Ve škole mluvil německy, doma česky a bravurně ovládal oba jazyky. S matkou Salomenou Antonína Randu pojilo silné citové pouto. Ovlivnila jeho smýšlení a charakter a probudila v něm šlechetnost a zásadovost. Dopisy od matky si schovával po celý život jako nejdražší památku. Během klatovských studií Antonín Randa žil u své nejstarší sestry Anny, provdané Hupnerové. Po povýšení a přeložení jejího manžela Karla Hupnera z Klatov do Prahy se s rodinou přestěhoval i Antonín Randa. Odmaturoval na gymnáziu u Piaristů na Novém Městě Pražském a v 18 letech se zapsal ke studiu národního hospodářství na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Rozhodl se ale jít ve šlépějích svého otce a věnovat se právu. Během studií cestoval po středoevropských zemích, Německo, Švýcarsko, Belgie, Itálie a zabýval se jejich právním řádem a národohospodářskými poměry. Dospěl k závěru, který se jako červená niť prolínal celou jeho profesní kariérou: V oblasti soukromého vlastnictví jsou právo a řád základem hospodářského rozvoje.

Po promoci v roce 1856 začal vykonávat soudní praxi. V červnu 1859 obhájil doktorát obojího práva a v listopadu 1859 byl jmenován aktuárem u okresního soudu v Praze na Smíchově. V roce 1860 habilitoval na docenta v oboru rakouského civilního práva. Jeho v němčině psaná práce „Der Besitz “(Držba) byla v právnických kruzích přijata velmi pozitivně. Jednalo se o komplex obecně právní nauky, ke kterému se během své kariéry opakovaně vracel a doplňoval jej o další novinky.

Oženil se s Angelou, zvanou Něla, dcerou významného matematika a děkana pražské univerzity profesora Dr. Jakuba Filipa Kulika, který do Prahy přišel z polského Lvova. Díky otci Něla nabyla vzdělání v přírodních vědách, zálibu měla v botanice a herbářích. Společenská, hudebně nadaná a kultivovaná, stala se známou pražskou mecenáškou, sufražetkou a předsedkyní vícero dobročinných ženských spolků. Spolupracovala s předními osobnostmi českého ženského emancipačního hnutí, Sofií Podlipskou a Eliškou Krásnohorskou. Na rozdíl od svého otce Něla neuměla česky. Naučila se až od své dcery Anděly narozené roku 1863, u které Antonín Randa trval na češtině jako na rodném jazyku.

Roku 1862 ve 28 letech a rok před otcovou smrtí byl Antonín Randa jmenován mimořádným profesorem pražské univerzity pro občanské a obchodní právo s vyučovacím jazykem českým. Svou první přednášku zahájil slovy: „Budu dnes přednášeti česky, neb právníci čeští sluli v Rakousku vždy dobrou pověstí.“ Přednášel, učil a publikoval v obou jazycích, preferoval česky (i u sebe doma) se záměrem podporovat českou vzdělanost. Nevystupoval jako slovansky blouznící emocionální vlastenec vystupující proti rakousko uherské monarchii, ale jako vzdělaný cílevědomý a racionálně uvažující Čech usilující o rovnoprávnost českého jazyka a o rovnoprávné postavení Čechů v jejím rámci.

Roku 1864 se Antonín Randa zasadil o založení „Jednoty právnické“ (dnes Jednota českých právníků), „aby se vědy právní a státní pěstovaly v české řeči.“ Vydávala časopis „Právník.“ Antonín Randa byl v letech 1892 až 1914 zvolen druhým starostou Jednoty. Na jejích schůzích vystupoval jako častý, vítaný a respektovaný řečník. Jeho 69 vystoupení bylo svátečním večerem pro praktiky, teoretiky, emeritní členy i čestné hosty. Stejně tak i jeho příležitostné výklady a kritické poznámky, jež s oblibou vypouštěl z předsednického stolce. Na vděčné posluchačstvo působili jako padající zlaté mince a drahocenný jactus missilium ze štědrých rukou svého učitele. Jednotě během svého života věnoval mnoho času, dá se říci, že byl jejím motorem. Díky jeho úsilí nezanikla, naopak získala prestiž, která ji zajistila čelní místo mezi ostatními spolky, kterých v Praze bylo v této době víc než třicet. Na Jednotu Antonín Randa myslel i ve své závěti.

Roku 1865 Antonín Randa v Lipsku opublikoval „Der Besitz nach österreichischem Rechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes, des preußischen, französischen und sächsischen Gesetzbuches.“ (Stav držby a držení). Odborná publikace o výčtu 814 stran vyvolala v právnických kruzích rozruch a Antonína Randu doslova katapultovala mezi oborové špičky. Roku 1868, v pouhých 34 letech, mu zajistila jmenování řádným univerzitním profesorem. Pro svůj pedagogický um, smysl pro spravedlnost a přirozenou autoritu byl oblíben a vyhledáván studenty. Argumentum dixit Randa pro studenty bylo závaznější než zákon sám. Prosté a cenné viaticum Professorenmachera, jak jej studenti s obdivem a neomezenou úctou nazývali, když se s nimi po absolutoriu rozcházel znělo: „Račte v budoucnu zachovat lásku k vědě, svědomitost, mužnost „karakteru“ a náležitou rozvážnost, tož jsou vlastnosti, které předem zdobí pravého právníka. Tím co nejvíce prospějete své vlasti a svému národu.“ Univerzitní hodnost umožňovala Antonínovi Randovi rozvíjet a svojí autoritou zaštiťovat úsilí o emancipaci a rozmach českého právnictví, které v době bachovského absolutismu bylo v rakouském stínu.

V letech 1872-1873 byl Antonín Randa jmenován děkanem právnické fakulty a řádným členem „Královské české společnosti nauk.“ V roce 1876 byl císařem Františkem Josefem I. dekorován „Řádem Františka Josefa I. Stupeň komtur s hvězdou, II. Třída řádu.“ O povýšení do rytířského stavu požádal až v roce 1897 s přihlédnutím na své potomky. Při dekoraci mu byl přidělen erb a protože neměl syna, císař František Josef I. povolil přenesení erbu, stavu a titulu „Ritter von Kruliš-Randa“ na jeho zetě Otokara Kruliše a jeho dva syny Otokara a Iva.

Roku 1876 byl Antonín Randa jmenován členem francouzské liberální právnické společnosti „Societé de législation comparée“ a členem „Královské akademie věd a umění “ v Krakově. Roku 1879 obdržel vysoké ruské vyznamenání „Řád Sv. Stanislava, stupeň komandér.“

V roce 1880 Antonín Randa kandidoval jako poslanec za pražský Smíchov a Karlín a roku 1881 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny. Téhož roku se stal členem říšského soudu a následně jeho více prezidentem. Jeho snaha o vytvoření rovnoprávnosti na pražské Karlo Ferdinandově univerzitě se v počátcích v panské sněmovně nesetkávala pro silný odpor přívrženců německého jazyka s podporou. Mnohočetným úsilím a osobní intervencí u císaře Františka Josefa I. roku 1881 docílil císařova souhlasu k ustanovení české univerzity a roku 1882 v panské sněmovně svou památnou brilantní a plamennou řečí přesvědčil poslance rozdělit univerzitu na německou a českou. Prvním českým rektorem byl jmenován nestor českých historiků prof. rytíř Václav Vladivoj Tomek, po dvou letech jej z postu prorektora nahradil on sám.

Roku 1882 byl Antonín Randa jmenován dvorním radou, roku 1888 mu byl propůjčen rakouský „Čestný odznak pro vědu a umění“ a čestný doktorát honoris causa v Bologni. V roce 1890 byl jmenován členem nově založené „České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy, slovesnost a umění“ a roku 1892 byl zvolen druhým starostou „Jednoty právnické.“ Roku 1894 kandidoval jako poslanec za okres Klatovy a za okres Domažlice. V roce 1904 byl ve věku 70 let jmenován na dva roky c.k. ministrem krajanem a následně c.k. tajným ministerským radou v Koerbrově a Gautschově vládním kabinetu.

V roce 1906 byl Antonín Randa vyznamenán císařem Františkem Josefem I. „Řádem železné koruny, Rytíř I. Třídy.“ Roku 1908 převzal po Josefu Hlávkovi, se kterým se přátelil z dob maturitních studií, „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových,“ které zastřešoval až do své smrti v roce 1914. Roku 1908 byl zvolen prezidentem „České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění.“

O Randových mimořádných schopnostech sladit teorii s praxí svědčí, že byl nazýván „pontifex iuris“ či „sluha světla.“ Během svého 46letého pedagogického působení vychoval řadu pokračovatelů, 22 jeho žáků bylo jmenováno univerzitními profesory: Alois Rašín, Karel Kramář, Leopold Heyrovský….. V právnických kruzích je Antonín Randa nazýván „otcem právníků.“ Pronikl do mezinárodní právní vědy a i dnes, po více než 100 letech, zůstává autoritou v českém a v evropském měřítku. Po celou profesní kariéru se zabýval vývojem občanského, družstevního, směnečného, obchodního a vodního práva a jeho vlivem na společenské dění. Rozsah jeho odborných vědeckých, publicistických, přednáškových a pedagogických prací psaných česky i německy a za ně získaných ocenění je na české poměry výjimečný. Spolupodílel se v oblasti právních rčení na Ottově naučném slovníku, v Právníku opublikoval více než 80 článků. V roce 1870 vydal pojednání „O závazcích k náhradě škody činů nedovolených a o úrocích dle rakouského práva občanského,“ které později prošlo několika změnami a doplňky stejně jako jeho učebnice z roku 1875 „Soukromé právo obchodní rakouské." Ta vyústila v dvousvazkové dílo „Das österreichische Handelsrecht mit Einfluss des Genossenschaftsrechtes.“ Výsledkem Randova zájmu o právo směnečné je jeho pojednání „O cenných papírech, obzvláště o scripturních obligacích“ z roku1899 a jeho zájem o vodní právo dokladuje publikace „Beiträge zum österreichischen Wasserrechte“ z roku 1877. Roku 1873 se Antonín Randa zasadil o vydání „Zákona 70 o výdělkových a hospodářských společenstvech.“ S drobnými úpravami jeho 95 paragrafů v Rakousku platí i dnes. V Československu Zákon 70 za první republiky zásadně ovlivnil vznik družstevnictví a akceleroval zakládání a rozvoj spotřebních družstev. Později významně napomohl vznikajícím peněžním družstevním institucím, živnostenským a občanským záložnám zprostit se enormních daňových břemen. Byl zrušen v roce 1954.

Při příležitosti 80. narozenin v roce 1914 Antonín Randa požádal od upuštění veškerých poct na jeho počest. Česká akademie věd a umění jeho přání nevyhověla a nechala zhotovit kazetu se zlatou, stříbrnou a bronzovou medailí, kterou Antonínu Randovi slavnostně předala na valném shromáždění. Medaile se každoročně udělují i dnes významným českým a zahraničním právníkům jako prestižní výraz uznání jejich zásluh za rozvoj, zákonodárství, právní praxi a za upevňování přátelských vztahů.

Antonín Randa zemřel 6.října roku 1914 ve svém letním sídle ve vile v Dobřichovicích. Jeho poslední pronesená slova „konec Rakouska, konec všeho“ svědčí o jeho hluboké úctě a vztahu k monarchii, ve které prožil svůj naplněný a plodný život. S manželkou Andělou je pochován v rodinné hrobce na čestném místě na Vyšehradském hřbitově v Praze.

K 100. výročí narození byla Antonínu Randovi v roce 1934 na budově gymnázia v Klatovech odhalena pamětní deska.

V rodné Bystřici nad Úhlavou mu byl v roce 2006 z iniciativy Muzea Královského hvozdu Nýrsko inaugurován památník tvaru paragrafu, jehož autorem je klatovský sochař Václav Fiala

O Randův odkaz pečuje spolek „Všehrd,“ jehož byl Randa čestným členem a emeritním starostou. Všehrd jako nestarší český právnický apolitický studentský spolek byl založen při právnické fakultě roku 1868 a pojmenován po chrudimském humanitním právníku Viktorinovi Kornelovi ze Všehrd (1460-1520). V době Randovy působnosti měl 3000 členů. Roku 1876 při něm v době zničující hospodářské krize, která začala roku 1873, Antonín Randa založil jako jednu z prvních v Čechách, „Nadaci Antonína rytíře Randy.“ Umožnovala nemajetným nadaným studentům vystudovat a dostat se na právní kolbiště. Dnes spolek Všehrd, obnovený v roce 1989, je zaměřen na podporu vzdělávání v oboru právních věd a na rozvoj domácích a zahraničních vazeb. Každoročně na půdě právnické fakulty Univerzity Karlovy uděluje prestižní studentské ceny za nejlepší diplomovou práci.

Randova dcera Anděla se provdala roku 1887 za stavitele Otokara Kruliše, jehož matkou byla dcera rakouského, z Moravy pocházejícího barona Vincence von Fitz. Sňatkem se tak setkaly dva šlechtické rody, které prestižního společenského postavení nedosáhly původem, ale kariérou. Fitz se na barona vypracoval z prostého vojína, Randa na rytíře ze studenta práv.

Mladší Andělin syn Ivo rytíř Kruliš Randa (1893-1973) se oženil s malířkou Annou Troltschovou, vnučkou vynálezce Křižíka, starší syn rytíř Otokar Kruliš Randa Dr. Hc (1890-1958) vystudoval stavební inženýrství na ČVUT a stal se významným průmyslníkem a generálním ředitelem Báňské a hutní společnosti. Kromě mnoha dalších čestných funkcí byl prezidentem „Ústředního svazu českých a moravských průmyslníků“ a „Rotary klubu.“ Byl vášnivým šachovým hráčem a předsedou „Ústřední jednoty českých šachistů.“ Během druhé světové války byl jako úspěšný podnikatel a významný národohospodář nacisty vytěsněn z Prahy a pobýval s rodinou na statku na Klatovsku. Po válce v roce 1945 byl vzat do vazby a roku 1946 obviněn ze spolupráce s nacisty. O rok později byl lidovým soudem zproštěn obžaloby. Komunistická diktatura narušila Randův odkaz a perzekuovala rodinu. V letech 1948 až 1949 byl Otokar Kruliš znovu opakovaně zadržen a vězněn. V roce 1953 byl obviněn z vykonstruované velezrady a v invalidním stavu odsouzen k 11 letům těžkého žaláře. Byl mu zkonfiskován rodinný majetek a zabaven rodinný archiv. Zemřel roku 1958 v žaláři na Mírově. Rehabilitován byl v roce 1969. V roce 2014 na Mírově Dr. Kýr našel jeho urnu a jeho ostatky byly vydány rodině.

Syn Andělina mladšího syna Ivo rytíře Kruliš Randy, prof.Jan Kruliš Randa (1926-2015), v roce 1948 emigroval na západ a od roku 1963 žil ve Švýcarsku. Díky jeho celoživotní podpoře curyšské univerzity, kterou mohl vystudovat pomocí získaného stipendia a sňatku s Rosemarií Spühlerovou, dcerou švýcarského prezidenta Willyho Spühlera, se mu podařilo ve Švýcarsku založit nadaci „Randa frei Vereine,“ spolupracující se Všehrdem a podporující talentované studenty práva.

Muzeum Královského hvozdu Nýrsko 2023

Pro výstavu Antonín Randa